Kdy pomůže 3D skenování

Kdy skenovat a kdy raději měřit

Skenování není vždy rychlejší cesta. U dílu, který se skládá z rovných ploch, válců a děr, bývá rychlejší ho změřit posuvným měřítkem a nakreslit. Model vyjde přesnější a použitelnější než ze skenu.

Skenování má smysl tam, kde měřit nejde nebo by to trvalo neúměrně dlouho:

• Organické a volné tvary. Odlitky, sochy, ergonomické díly, karoserie, cokoliv, co nemá rovné plochy.
• Složité tvary s mnoha přechody. Kde by měření znamenalo stovky kót.
• Tvary, které musí na něco navazovat. Kryt, který má lícovat s existujícím povrchem, vložka do konkrétního prostoru.
• Dokumentace stavu. Když je potřeba zachytit skutečný tvar, včetně opotřebení nebo deformace.

Jaká je přesnost

Ruční optické skenery, se kterými pracujeme, dosahují u menších předmětů přesnosti v několika setinách milimetru. U větších dílů se odchylka posouvá spíš k desetinám. Pro naprostou většinu zakázek je to víc než dost.

Je ale potřeba rozlišovat mezi přesností jednoho snímku a přesností celku. Skener skládá výsledek z mnoha záběrů a u dlouhých předmětů se odchylky mohou sčítat. U krátkého dílu tedy dostanete přesnější výsledek než u dvoumetrové součásti.

Druhá věc je, že přesnost skenu neznamená přesnost výsledného modelu. Sken zachytí i to, co na dílu být nemá, například otřep, škrábanec nebo deformaci. Rozhodnutí, co je záměr a co vada, dělá člověk.

Co se skenuje špatně

Optický skener pracuje se světlem, takže má potíže tam, kde se světlo chová nestandardně.

• Lesklé a zrcadlové povrchy. Chromovaný nebo leštěný povrch světlo odráží zrcadlově, místo aby ho rozptýlil. Řeší se matovacím sprejem, který se pak setře.
• Průhledné a průsvitné materiály. Sklo, čiré plasty. Stejné řešení.
• Velmi tmavé povrchy. Černá matná pryž pohltí velkou část světla.
• Hluboké a úzké otvory. Kam skener nevidí, tam nic nezachytí. Doměřuje se ručně.
• Tenké ostré hrany. Zaoblí se, protože jejich detail je pod rozlišením.

Nic z toho není překážka, jen to znamená přípravu navíc a tedy čas. Proto se vždy ptáme na materiál a povrch předmětu už při poptávce.

Sken není model

Tohle je nejčastější nedorozumění. Výstupem skeneru je síť trojúhelníků. Popisuje povrch, ale neobsahuje žádnou informaci o tom, že tahle plocha je válec o průměru 30 mm nebo že tamto je rovina.

Ze sítě se dá tisknout. Nedá se z ní ale rozumně konstruovat. Kdo chce změnit průměr otvoru, přidat žebro nebo prodloužit rameno, potřebuje model, ne síť.

Převod skenu na plnohodnotný model je samostatná práce a říká se jí reverzní inženýrství. Ve výsledku dostanete data ve formátu STEP, se kterými si poradí každý konstruktér a každá obrobna.

Když dopředu víte, co s daty budete dělat, řekněte nám to. Rozhodne to o tom, jestli stačí sken, nebo je potřeba jít dál.

Co dostanete

• Síť ve formátu STL, OBJ nebo 3MF. Pro tisk, archivaci tvaru a vizualizaci.
• Model ve formátu STEP. Pro konstrukci, úpravy, výrobu a další zpracování.
• Výkres, pokud ho potřebujete pro výrobu jinde.
• Vytištěný díl, když je cílem rovnou náhrada.

Data jsou vaše. Nikam je neposíláme a můžete je použít kdekoliv, i u jiného dodavatele.

Jak to probíhá

Předmět potřebujeme fyzicky. Můžete ho přivézt do dílny v Roudném po předchozí domluvě, nebo poslat poštou. U velkých a nepřevozitelných věcí se domluvíme na skenování na místě.

Samotné skenování běžného dílu trvá desítky minut. Nejvíc času zabere zpracování dat, tedy vyčištění, sešití a případný převod na model. U jednoduchých věcí jsou to hodiny, u složitých dny.

Před začátkem vždy řekneme, co je potřeba udělat a co to bude stát. Podrobnosti o službě najdete na stránce 3D skenování.

Kdy skenování nedoporučíme

Pokud máte výkres, skenování nepotřebujete. Pokud je díl jednoduchý, změříme ho rychleji. Pokud je předmět natolik poškozený, že původní tvar už není čitelný, sken zachytí poškození, ne původní podobu, a je lepší vyjít z jiného kusu nebo z dokumentace.

Řekneme vám to rovnou. Skenovat něco, co skenovat nemá smysl, je jen dražší cesta ke stejnému výsledku.